Když vstoupíte do vestibulu objektu nějaké počítačové firmy, která organizuje např. odborná školení či semináře, pravděpodobně budete uvítáni v místnosti pro hosty, s malým občerstvením, kávovarem, případně s obsluhující hosteskou. Posadí vás do měkkého křesílka, budete si vychutnávat sušenky a kávu a možná, že se i ohlédnete kolem sebe a budete posuzovat některé stavební prvky v tomto objektu.
Zaujmout by vás mohla i úprava stěn, resp. malířská technika, s kterou si profesionál doslova vyhrál, aby docílil pastelových tónů barev, a přitom byla zajímavá i samotná struktura povrchu malby.
Štětka – štětkou se malovalo desítky let, ale dnes se od ní již upouští. Malba totiž není nijak zajímavá, pouze se docílí jednotné krycí vrstvy, ale místy, tu a tam, objevíte náznak tahů štětky, takže ihned poznáte, jak tu bylo vymalováno. Tahy štětkou jsou viditelné zejména u hustších barev.
Stříkání – barvu lze nanášet i stříkáním z trysky, pomocí tlakové láhve. Tento způsob je již profesionálnější, docílí se jím velmi hladkého povrchu, ale zde je velmi důležité udržet optimální konzistenci barvy. Příliš řídká barva bude stékat, příliš hustá se zas špatně nanáší. Pro profesionály je to spíše rutina, pro amatéry někdy noční můra, i když pak nakonec otázka cviku.
Váleček – kvalitní hutný váleček je asi to nejlepší, co dnes můžete pro malování využít. Válečků existuje mnoho typů, vy si vyberte trochu větší průměr a hlavně velmi bohatá, dlouhá a hustá vlákna. S tenkým polyesterovým válečkem docílíte spíše hladkého povrchu, ale bude-li váleček hutnější, máte možnost využít zajímavý trik. Docílíte jím tzv. pomerančové kůže, která vypadá velmi efektně, připomíná jemnou tapetu, přitom je vrstva barvy celistvá a beze spár. Namícháte si barvu trochu hustší a válečkem pohybujete pouze jedním směrem – shora dolů tak, aby na povrchu stěny vznikaly jemné hrbolky. Ty se pak trochu slijí, ale díky vyšší hustotě barvy rychle zasychají a na povrchu po nich zůstane zmiňovaná pomerančová kůra.